Slavnostní vyhlášení sezóny 09

  

Amatéři zazářili na milionovém večeru.

  V sobotu 12. prosince se v luxusním prostředí pražského Top hotelu odehrála velká sláva. Závěrečným ceremoniálem vyhlášení nejlepších závodníků byla korunována úspěšná sezóna Českého amatérského mistrovství závodů automobilů do vrchu B&B elektro cup. Promotér seriálu Eda Patera, ve spolupráci s Petrem Kotkem připravil slavnostní večer ve velkém stylu. Počet přítomných přesáhl dvě stovky.

  Večer začal oznámenou diskuzí o pravidlech a novinkách příští sezóny. Rozprava probíhala klidně, bez kontroverzí. Jezdci mj. schválili snížení koeficientu pro turbomotory menších objemů, které nyní spadnou do dvoulitrové třídy, i když si tím vlastně rozšířili konkurenci. S ukončením diskuze hbití pikolíci začali servírovat večeři. Po nasycení žaludků odstartovalo vyhlašování nejlepších v jednotlivých třídách.

  Ceny předávali jednotliví partneři seriálu společně s Romanem Skamene, který v seriálu také startoval. V polovině defilé nejlepších z jednotlivých tříd přispěla ke zpestření zábavná vložka. Možná náš nejlepší airbrusher Detlef předvedl na dvou modelkách bodypainting. Stříkací pistolí je oblékl do přiléhavých kombinéz v barvách partnerů seriálu. Zatím ještě není jisté, jestli tento typ kombinézy bude příští rok povinný v dámském poháru. Zajímavé bylo sledovat, kam, resp. na koho se stopy barvy v průběhu večera přenášely. Po vystoupení pokračovala přehlídka nejrychlejších, kteří si ze stupňů vítězů odnášeli skleněné poháry, šeky a věcné ceny. Po vyhlášení tříd byly též odměnění nejlepší jednotlivých vypsaných pohárů a např. v memoriálu V. Šlajchrta se na stupních sešla hvězdná sestava, Jiří Hák, Antonín Muzikant a Josef Srnský. Odměny se dočkali i tři vítězové fotosoutěže. Celkem promotér předal ceny v hodnotě jen těsně atakující milionovou hranici.

  Po předání posledního poháru vyhlásil pořadatel soutěž pro vítěze jednotlivých tříd a jejich partnerky. Nejprve si dámy se zavázanýma očima musely své polovičky najít pouze pomocí hmatu (a možná čichu). Následoval tanec, kde jednotlivé dvojice mohly tancovat jen tak dlouho, dokud si udržely čely provázek balónku. Komu balónek uletěl, nemohl dále soutěžit o láhev sektu. Jednomu účastníkovi se sice nešťastnou náhodou, sám od sebe, namotal provázek na brýle (viz http://klimic.rajce.idnes.cz/Slavnostni_vyhlaseni_ZAV_2009_-_TOP_Hotel_Praha/#P1120166.JPG ), ale po zásluze zvítězili Jan Semlbauer s partnerkou Janičkou Křečkovou, kteří navíc opravdu tančili a nesnažili se jen o udržení balónku.

  Po zábavné soutěži následovala volná zábava. Na parketu se za doprovodu živé hudby bavící se pouštěli do tanečních kreací, zatímco u stolů a u baru se ladila závodní auta a znovu projížděly závody uplynulé sezóny. Z hodnocení minulé sezóny se pomalu přešlo k plánům na tu příští a stále bylo o čem mluvit a bavit se. Kolem jedenácté hodiny vzala za své balónková výzdoba a na parketu se strhla balónková bitva....

  Celý večer proběhl v příjemné přátelské atmosféře, která obklopuje všechny akce amatérského mistrovství. Průběh celého večera potvrdil platnost rčení konec dobrý, všechno dobré.

 

převzato z www.edda.cz/mscrdovrchu/

V pátek od poledne se do areálu hotelu Atlantida začaly sjíždět týmy k poslednímu mistrovskému závodu sezóny 09. Nakonec se u paní Ivy prezentovalo 105 závodníků. V areálu hotelu Atlantida pana Kvasničky jsme našli zázemí, jaké jsme potřebovali. Zpočátku to vypadalo, že se všichni nevejdeme, ale během odpoledne se situace uklidnila a nakonec si každý místo našel. Pobavení vyvolal Tomáš Hank, který chtíc složit své Clio, zjistil, že od něj nemá klíče. Sice si hned vzpomněl, že je má na ponku, bohužel, k tomu to měl v tu chvíli 200 kilometrů tam a 200 zpátky. Díky pomoci závodnické rodiny Srnských se podařilo klíče roztržitému závodníkovi doručit do startu prvního tréninku. Jinak do pátečního večera mnozí vletěli naplno, zřejmě u vědomí posledního závodu se rozhodli, že si to pořádně na Živohošti užijí. Ti, kteří dávají přednost posilujícímu spánku, to neměli úplně nejjednodušší, ale nakonec se všichni probudili do hezkého sobotního rána.

  Na trati dlouhé 2 600 metrů byly postaveny dva retardéry, jejich umístění se ještě po první tréninkové jízdě měnilo. Zajímavých míst na trati bylo dost, jako docela záludné se pro několik jezdců ukázalo pravé odbočení po asi stometrové rovince od startu. Dost diváků, zejména v horní části trati, sledovalo celý den zajímavé závody.

 Ze 105 přihlášených se dvěma jezdcům nepodařilo ani odstartovat k tréninku. Jednomu nešťastníkovi při nájezdu na start zpod vozu vypadl kus plechu, který vypadal jako celkem solidní držák lékárničky, nebo tak něčeho. Bohužel se ukázalo, že to byl držák převodovky, tedy spíš nedržák. Jinak obě tréninkové jízdy proběhly celkem plynule, kratší pauzy si vyžádalo jen pár drobných kolizí většinou v retardérech. Ani to však nezabránilo více než stovce jezdců dokončit trénink podle časového harmonogramu a po celkem luxusní hodinové pauze na oběd začal závod první ostrou jízdou. V příjemném podzimním počasí proběhly obě závodní jízdy, pravidelný rytmus byl opět narušován vynucenými přestávkami po kolizích, které byly jen lehčího rázu až na dvě, o kterých bude ještě řeč v historických třídách. Po sezóně už běží souhra jezdců a organizátorů tak, že stovka jezdců dokončila závod v pět hodin. Jezdci mohli být spokojeni, zazávodili si a užili si kamarádskou atmosféru v depu. Diváci také mohli být spokojeni a pořadatelé si oddechli.

  Ještě před dekorováním vítězů technický komisař oficiálně zkontroloval vybrané vozy. Jinak celý den průběžně sledoval a hodnotil, zda jsou vozy v souladu s řády. Po závěrečné kontrole, když našel na třech vozech naprosto vědomé porušení technických předpisů, znamenající získání výhody nad nepodvádějícími soupeři, musela následovat, bez jakékoliv diskuze, diskvalifikace. Tento krok našel až nebývale velkou podporu u většiny jezdců. Po tom, co technický komisař Mirek Pažout našel v Berouně společnou řeč s jezdci historických aut, je tato událost dalším krokem k tomu, aby se v seriálu udržela kamarádská atmosféra. Aby ti, kteří mají neodolatelné nutkání podvádět, šli raději někam jinam, ti kteří by to chtěli jen zkusit, to raději nedělali, ale hlavně, aby si ti jezdci, kteří jsou poctiví, nepřipadali jako hlupáci, kteří jsou biti jen proto, že soutěží férově.

 Po rozdání posledních pohárů a lahví sektu se přihlásil ředitel závodů Roman Linhart se svým slibem ze začátku sezóny, že když ta proběhne bez průšvihu, skočí po závodech na Živohošti do Vltavy. Proto se zřejmě všichni tak snažili o hladký průběh, aby nebožákovi studenou koupel dopřáli. Roman důstojně nakráčel na molo a za hlasitého povzbuzování se vrhl do stříbropěnné Vltavy. Sinic se bát nemusel, ty v té ledárně dávno zaklepaly bačkorama, nebo čím vlastně ty potvory klepou. Když se po chvíli přece jen vynořil, všichni si oddechli, nicméně nemohli jsme si nevšimnout lehkého zklamání na tváři Romanovy manželky… Pak teda Roman ještě předvedl něco, co asi 96% přítomných mužů vidět snad ani nechtělo, za dámy mluvit nebudu. Romane, teď ale vážně, všichni Ti děkujeme za tvou práci po celou sezónu.

  SE 1400

  Občasný účastník našeho seriálu Vlasta Suk ml. zvítězil, před Vladimírem Novákem, oba na Swiftech. Třetí místo pro Láďu Rosičku a jeho Peugeot bylo hezkou odměnou za těžký boj proti japonské přesile. Doufám, že se na mne, nebudou účastníci ostatních tříd zlobit, ale chtěl bych vyzdvihnout a ocenit kamarádskou atmosféru v této třídě. V depu je najdete vždy pohromadě, a jak si na trati nedarují ani tisícinku zadarmo, tak jinak tvoří úžasnou partu.

 

převzato z www.edda.cz/mscrdovrchu/

  Karavana závodních týmů dorazila do Vrchlabí k dalšímu závodu seriálu Českého amatérského mistrovství závodů automobilů do vrchu B & B elektro cup. Stovka závodůchtivých jezdců prošla v pátek bezproblémově přejímkou. Vedle stálých a stálejších známých tváří a karoserií se ve startovním poli objevilo do sériových vozů přihlášené BMW M3 poslední generace a premiérově na našich závodních tratích Audi R 8. Paleta nových současných vozů byla hodně široká, od Fiatu Cinquecento až po nezvyklá Mitsubishi a Subaru s volanty na spolujezdcově straně. Pestrá a bohatá byla i kategorie historických vozů, vedle našich stabilních a přesto neokoukaných krasavců, mohli diváci vidět Triumph Spitfire, Fiat Abarth 124, Porsche 911 a Audi "Urquattro".

 Začátek tréninku v sobotním ránu byl jak ze špatného snu. První a jediný vyjel nahoru Láďa Rosička, za ním všichni tři startující poházeli svá Suzuki po škarpách a začalo to vypadat na velmi nestravitelné závody. Naštěstí se situace trochu uklidnila, počet ůspěšných pokořitelů cílové mety začal převyšovat počet kolidujících a zápasících s technickými problémy. I tak jsme ale přišli o Roberta Kacálka, jehož výlet do malebné krkonošské přírody stál uražené kolo na BMW, diferenciál, resp. jeho porucha nedovolila pokračovat Danče Komárkové a ještě pro pár dalších se tréninky staly konečnou v jejich snažení minimálně pro sobotu. Přes všechny komplikace se v součinnosti jezdců a pořadatelů podařilo dokončit tréninky podle harmonogramu tak, aby po krátké pauze na oběd mohl být sobotní závod odstartován. Průběh závodu nezpomalilo ani několik opravných jízd, zaviněných jednak kolizemi, jednak technickými problémy a všechno probíhalo ke spokojenosti jak jezdců, tak diváků. Tady bych chtěl zdůraznit disciplinovanou spolupráci jezdců s traťovými komisaři, která ve výsledku znamená minimální zdržení vinou opravných jízd. Celý den jsme měli štěstí na počasí, bylo sice chladno, ale déšť se nám vyhnul. Po zdárném průběhu závodu proběhlo vyhlášení a večer už patřil kapele Koneckonců z Jilemnice, která si v depu postavila své mobilní pódium a koneckonců se moc líbila.

 V neděli hned brzo ráno to vypadalo, že se snad ani do závodění nikomu nechce, ale stačilo, aby zavrčelo první auto a depo rázem ožilo předstartovními přípravami. Několik jezdců muselo vytrpět narážky na předešlou noc, někdo holt oslavoval, někdo opravoval, ale tak už to chodí. Nedělní tréninky proběhly bez komplikací, takže jsme traťovým pořadatelům mohli dopřát luxusní pauzu na oběd. Po něm se startovalo do závodu. Závod ubíhal v obvyklém rytmu, kterému se rychle přizpůsobili i nováčci, sluníčko se taky trochu snažilo,všechno běželo jak na drátkách, až přišla poslední jízda. Havárie Mirka Havrdy, jehož Favorit dostal direkt rovnou mezi světla a Vojty Hakla, který několika salty odhlásil z provozu Saxo (po loňsku to teď Eda má- jedno Benecko, jedno Saxo) způsobily zdržení, během kterého v horní polovině trati napršelo, což nepřidalo ke klidu jezdcům na přípravné čáře, kteří čekali na svůj finálový start. Nakonec ale všechno dobře dopadlo a startér Václav odmávl posledního startujícího, místního matadora Libora Mejznara, který i přes menší zdravotní indispozici nevydržel a závodní kombinézu oblékl a prohnal svého offroada . Závody tak skončily ke spokojenosti jezdců i velkého množství diváků, mezi kterými jsme mohli vidět jak velké osobnosti Ladislava Křečka, Jindřicha Štolfu, tak i současné špičkové piloty Filipa Salaquardu a Josefa Krále.

  SE 1400

   V sobotu jeden z aspirantů na celkové nejvyšší umístění Petr Tolárek neustál situaci a v druhé jízdě havaroval, Swifta do cíle ještě dovezl, ale s velikou ztrátou. Naopak druhý zájemce o konečné prvenství Jakub Meszáros nechyboval a body za vybojované druhé místo pro něj mají cenu zlata. Vítězství si nenechal vzít Vladimír Novák ani přes to, že v druhé jízdě startoval s narychlo opraveným autem po Tolárkově extempore. Na bronzovém stupínku dokončil Josef Cvejn se Swiftem první generace. Láďa Rosička, který tedy značku nevyměnil, skončil pátý za dalším Japoncem Honzy Brahy. V neděli se Pepovi už nedařilo, naopak Petr se vystříhal, večerní oprava se vyplatila a tak opět zvítězil Vláďa Novák, před Petrem Tolárkem. Jakub Mészáros o jednu příčku sestoupil.

 

převzato z www.edda.cz/mscrdovrchu/

TOPlist
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one