Stará Živohošť 2009

V pátek od poledne se do areálu hotelu Atlantida začaly sjíždět týmy k poslednímu mistrovskému závodu sezóny 09. Nakonec se u paní Ivy prezentovalo 105 závodníků. V areálu hotelu Atlantida pana Kvasničky jsme našli zázemí, jaké jsme potřebovali. Zpočátku to vypadalo, že se všichni nevejdeme, ale během odpoledne se situace uklidnila a nakonec si každý místo našel. Pobavení vyvolal Tomáš Hank, který chtíc složit své Clio, zjistil, že od něj nemá klíče. Sice si hned vzpomněl, že je má na ponku, bohužel, k tomu to měl v tu chvíli 200 kilometrů tam a 200 zpátky. Díky pomoci závodnické rodiny Srnských se podařilo klíče roztržitému závodníkovi doručit do startu prvního tréninku. Jinak do pátečního večera mnozí vletěli naplno, zřejmě u vědomí posledního závodu se rozhodli, že si to pořádně na Živohošti užijí. Ti, kteří dávají přednost posilujícímu spánku, to neměli úplně nejjednodušší, ale nakonec se všichni probudili do hezkého sobotního rána.

  Na trati dlouhé 2 600 metrů byly postaveny dva retardéry, jejich umístění se ještě po první tréninkové jízdě měnilo. Zajímavých míst na trati bylo dost, jako docela záludné se pro několik jezdců ukázalo pravé odbočení po asi stometrové rovince od startu. Dost diváků, zejména v horní části trati, sledovalo celý den zajímavé závody.

 Ze 105 přihlášených se dvěma jezdcům nepodařilo ani odstartovat k tréninku. Jednomu nešťastníkovi při nájezdu na start zpod vozu vypadl kus plechu, který vypadal jako celkem solidní držák lékárničky, nebo tak něčeho. Bohužel se ukázalo, že to byl držák převodovky, tedy spíš nedržák. Jinak obě tréninkové jízdy proběhly celkem plynule, kratší pauzy si vyžádalo jen pár drobných kolizí většinou v retardérech. Ani to však nezabránilo více než stovce jezdců dokončit trénink podle časového harmonogramu a po celkem luxusní hodinové pauze na oběd začal závod první ostrou jízdou. V příjemném podzimním počasí proběhly obě závodní jízdy, pravidelný rytmus byl opět narušován vynucenými přestávkami po kolizích, které byly jen lehčího rázu až na dvě, o kterých bude ještě řeč v historických třídách. Po sezóně už běží souhra jezdců a organizátorů tak, že stovka jezdců dokončila závod v pět hodin. Jezdci mohli být spokojeni, zazávodili si a užili si kamarádskou atmosféru v depu. Diváci také mohli být spokojeni a pořadatelé si oddechli.

  Ještě před dekorováním vítězů technický komisař oficiálně zkontroloval vybrané vozy. Jinak celý den průběžně sledoval a hodnotil, zda jsou vozy v souladu s řády. Po závěrečné kontrole, když našel na třech vozech naprosto vědomé porušení technických předpisů, znamenající získání výhody nad nepodvádějícími soupeři, musela následovat, bez jakékoliv diskuze, diskvalifikace. Tento krok našel až nebývale velkou podporu u většiny jezdců. Po tom, co technický komisař Mirek Pažout našel v Berouně společnou řeč s jezdci historických aut, je tato událost dalším krokem k tomu, aby se v seriálu udržela kamarádská atmosféra. Aby ti, kteří mají neodolatelné nutkání podvádět, šli raději někam jinam, ti kteří by to chtěli jen zkusit, to raději nedělali, ale hlavně, aby si ti jezdci, kteří jsou poctiví, nepřipadali jako hlupáci, kteří jsou biti jen proto, že soutěží férově.

 Po rozdání posledních pohárů a lahví sektu se přihlásil ředitel závodů Roman Linhart se svým slibem ze začátku sezóny, že když ta proběhne bez průšvihu, skočí po závodech na Živohošti do Vltavy. Proto se zřejmě všichni tak snažili o hladký průběh, aby nebožákovi studenou koupel dopřáli. Roman důstojně nakráčel na molo a za hlasitého povzbuzování se vrhl do stříbropěnné Vltavy. Sinic se bát nemusel, ty v té ledárně dávno zaklepaly bačkorama, nebo čím vlastně ty potvory klepou. Když se po chvíli přece jen vynořil, všichni si oddechli, nicméně nemohli jsme si nevšimnout lehkého zklamání na tváři Romanovy manželky… Pak teda Roman ještě předvedl něco, co asi 96% přítomných mužů vidět snad ani nechtělo, za dámy mluvit nebudu. Romane, teď ale vážně, všichni Ti děkujeme za tvou práci po celou sezónu.

  SE 1400

  Občasný účastník našeho seriálu Vlasta Suk ml. zvítězil, před Vladimírem Novákem, oba na Swiftech. Třetí místo pro Láďu Rosičku a jeho Peugeot bylo hezkou odměnou za těžký boj proti japonské přesile. Doufám, že se na mne, nebudou účastníci ostatních tříd zlobit, ale chtěl bych vyzdvihnout a ocenit kamarádskou atmosféru v této třídě. V depu je najdete vždy pohromadě, a jak si na trati nedarují ani tisícinku zadarmo, tak jinak tvoří úžasnou partu.

 

převzato z www.edda.cz/mscrdovrchu/


08.10.2009 23:48:40
jakubmeszaros
TOPlist
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one